Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mainská mývalí kočka - Maine Coon (MCO)
Historie
Jde původně o plemeno americké, což už ostatně napovídá samotné jméno kočky. Toto plemeno bylo v průběhu let importováno i do ostatních koutů světa a získává si stále větší oblibu. Tyto kočky byly poprvé spatřeny ve státě Maine a od toho je částečně odvozeno jméno plemene. Druhé slovo - "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala. Dlouhý a chundelatý ocas je pro tyto kočky typický. Jedna legenda vypráví o Marii Antoinettě, která právě tyto kočky nesmírně milovala a aby mohly uniknout před francouzskou revolucí, odeslala je do Ameriky. Kočky se zde pak staly předky současného plemene. V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967. Od 80. let jsou akceptovány i v Evropě.
 
Odolné plemeno
Tajemnost mainské mývalí pramení i z její velikosti. Podle pověstí některé kočky vážili až 18 kg, to je ale nepravděpodobné, protože polodivoký způsob života je příliš drsný, než aby dovolil překročit tělesnou hmotnost tak dalece za průměr, který činí 5 – 7 kg. Přesto je mainská mývalí jedním z největších plemen koček.
Je nicméně jisté, že mainská mývalí vždy byla oblíbena na farmách i v domácnostech, a to po celé generace předtím, než se objevila na výstavách. Je pověstná svou čilostí, obratností, statečností a nenáročností a díky své nezávislosti a zvídavé povaze odpovídala pionýrskému duchu společnosti, ze které se vynořila. Mainská mývalí kočka je přizpůsobena k přežití v drsných zimách. Maine je položen na nejzazším severovýchodě USA, na hranici s Kanadou, kde dosahuje průměrná roční sněhová pokrývka 211 cm a mrzne po sedm měsíců v roce, a tak není nic divného na tom, že se během generací vyvinul u mainské mývalí hustý, drsný kožich a pevná stavba těla.
Tuhé pesíky na hřbetě a bocích poskytují dokonalou ochranu, zatímco měkčí srst na břiše tvoří doslova deku, která ji chrání před sněhem a ledem. Velké tlapky s chomáčky srsti mezi prsty usnadňují kočce chůzi po sněhu a ledu. Má velké a dokonce i na kočičí zvyklosti nezvykle pohyblivé uši, aby zachytila zvuky vzdálené kořisti nebo nepřátel. Je to kočka předurčená k přežití, protože nejméně dvě století vývoje v polodivokém způsobu života zajistila vymizení všech málo odolných a bystrých jedinců.
 
Sběratelka ocenění
Tyto kočky jsou u porotců velice oblíbené a proto také vyhrávají dost cen.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář